Nevratné kauce nefungují. Odpadne díky nim jen zlomek smluv o připojení

Provozovatelé distribučních soustav konferenci Energetika 2026 pořádané v Brně společností EGU popsali situaci, kterou zná každý investor: volná kapacita v sítích prakticky došla a žádosti nadále přibývají, především o připojení bateriových úložišť. Systém se přitom stále vzpamatovává z loňských „kobercových náletů“, kdy největší český distributor elektřiny ČEZ Distribuce obdržel i 200 žádostí od jednoho subjektu za den. Distributoři jsou přitom v jádru zákaznicky orientované firmy: žádosti o připojení musí vyřizovat prioritně a investice potřebné pro připojování nových projektů mají přednost před dalšími výdaji, včetně investic do rozvoje a obnovy soustav.

Celkový objem posouzených žádostí o připojení akumulace je až neuvěřitelný. Od loňského září už ČEZ Distribuce posoudila přibližně 13 tisíc žádostí o souhrnném výkonu 240 GW a kapacitě 500 GWh. Připojeno je na jejím distribučním území zatím 6 samostatně stojících bateriových úložišť s výkonem 35 MW a kapacitou 85 MWh. Pro srovnání, firma na svém distribučním území hlásí 3,2 GW instalovaného výkonu ve fotovoltaických elektrárnách, z čehož 80 % tvoří malé instalace na hladině nízkého napětí (asi 200 000 výroben).

A tak zatímco mapa připojitelnosti výroben a spotřeby pomalu „zelená“, kapacita pro připojení akumulace je stále vzácnější – téměř celé distribuční území je zbarveno oranžově, což indikuje omezení dalšího připojování. Celkem eviduje ČEZ Distribuce podle Radima Černého asi 14,7 GW ve všech uzavřených smlouvách o připojení a dalších 5,3 GW v dosud nevyřízených žádostech.

Mapa dostupné kapacity pro připojení akumulace na území ČEZ Distribuce (ke 25. 9. 2026)

Překotný vývoj hlásí také Praha. Podle Stanislava Votruby z PREdistribuce tam připojení požadují datacentra a bateriová úložiště se zamýšleným příkonem a výkonem srovnatelným s celkovým nárůstem zatížení pražské sítě od sametové revoluce dodnes. U baterií jde o stovky megawattů. Jedná se přitom o méně žádostí pro velké projekty silných investorů, takže distributor počítá s jejich realizací. „Jsme pod obrovským tlakem žádostí, obzvlášť u baterek,“ shrnul Votruba. A doplnil, že připojování bateriových úložišť může stejně jako připojování nových decentralizovaných zdrojů (především malých fotovoltaik) vést k navyšování regulovaných nákladů, pokud nebudou distributoři mít právo ovlivňovat jejich provoz.

Nevratné kauce naprostou většinu žadatelů neodradily

Nevratné kauce v rámci smlouvy o připojení zavedla 1. srpna 2025 novela energetického zákona známá jako Lex OZE III. Cílem bylo přimět žadatele, aby si rezervaci drželi jen tehdy, když projekt opravdu chtějí realizovat. Výsledky zatím naznačují, že jejich dopad nenaplní očekávání zákonodárce. Přelomový bude 31. říjen. Pokud do té doby smlouva nebude ododatkována ustanovením o nevratné kauci, rezervace ze zákona zanikne.

Na dodatek smlouvy už ale na území ČEZ Distribuce přistoupilo asi 92 % žadatelů (8 tisíc smluv). Zatím došlo k uvolnění 2,3 GW výkonu a 780 MW odběru. Celkem se podle Černého dá očekávat, že mechanismus nevratných kaucí uvolní v největší české distribuční soustavě nanejvýš 4 GW kapacity. Podobný obraz nabídl David Šafář za společnost EG.D: na jejím území již bylo ododatkováno 90 % smluv, z „fronty“ na připojení tak určitě neodpadnou.

„Nevratné kauce bohužel nefungují,“ vyhodnotil Černý. Za možné příčiny označil příliš to, že nevratná je pouze část kauce (30 % nebo 50 % podle toho, zda rezervace do ukončení trvala méně nebo více než jeden rok), a celkově nízké příspěvky investorů na připojení k síti.

Dalším krokem by mohl být průběžný poplatek za držení rezervace

Na cestě tak může být celý balík dalších opatření: například požadavek bankovních záruk u velkých záměrů na VN a VVN, nutnost doložit spolu s žádostí o připojení potvrzení souladu s územním plánem či úředně ověřený souhlas vlastníka pozemku. Jako poměrně přímočaré řešení se pak nabízí poplatky za držení rezervace, přímo úměrné době, po kterou existuje. Tomuto nástroji vyjádřil podporu jak Černý z ČEZ Distribuce, tak Votruba z PREdistribuce.

Koncepčnější alternativou je princip first ready, first connected (první připraven, první připojen), který by obnášel posuzování projektů dle jejich „zralosti“. Ten se používá například v Kalifornii či nově v Německu. První zkušenosti z Velké Británie, kde byl model zaveden poprvé, ale podle Černého nebyly příliš úspěšné. Britský regulátor Ofgem model pod názvem TMO4+ spustil v polovině roku 2025, ale podle právních analýz reforma provázejí značné kontroverze a nejasnosti a kvůli mezerám v pravidlech, například u připojování datacenter, muselo úřad letos na jaře spustit další kolo úprav.

Na vrozená rizika mechanismu spuštěného 1. dubna 2026 v Německu (tzv. Reifegradverfahren) upozornil v PRO-ENERGY magazínu advokát Tomáš Martinec. Podle něj může poměrně vysoká administrativní náročnost znevýhodnit menší investory bez robustního projektového zázemí. Dalším rizikem je, že bodovací systém může v praxi narážet na interpretační nejasnosti nebo rozdílné přístupy jednotlivých provozovatelů soustav, což by mohlo vyvolat spory o transparentnost a rovné zacházení.

Distributoři chtějí řídit flexibilitu baterií

Usnadnit připojování akumulace k síti by zároveň mohlo umožnění tzv. negarantovaného připojení nejen pro výkon, ale i pro zátěž. Podle Votruby z PREdistribuce by k tomu mohlo dojít už v rámci nejbližší novely energetického zákona (Lex Vodík). Zavedení negarantovaného připojení bateriových úložišť by podle něj pomohlo snížit dopad „bateriového boomu“ do výše regulované složky ceny elektřiny.

Kapacita sítě přenést více elektřiny je totiž podle Votruby dostatečná. Zvládnout by mohla i dvojnásobný objem, ne však dvojnásobnou špičku odběru. Právě proto je pro rychlejší připojování klíčové, aby mohli provozovatelé sosutav flexibilní zdroje řídit ve chvílích, kdy se síť blíží svému limitu. Reálný růst objemu distribuované elektřiny odhadl David Šafář z EG.D na přibližně 10 % do roku 2040. Jan Fousek z Asociace AKU-BAT uvedl o něco optimističtější rozmezí 10–20 %.

Podle Černého potřebují distributoři větší kontrolu nad bateriemi v jejich sítích i proto, že provozovatelé bateirových úložišť dnes „absolutně nerespektují náběhovou rampu“. Baterie zapojené do poskytování technické flexibility totiž do plného výkonu „najíždějí“ co nejrychleji, aby maximalizovali své zisky z regulační energie. Tedy klidně za sekundu. To však sítím dělá potíže, jelikož na tak rychlé výkonové výkyvy nejsou stavěny.