Evropa se ruského plynu jen tak nevzdá

Europe is not giving up the economically attractive imports of Russian natural gas. While pipeline gas imports from Russia have decreased since the start of the war, Russian LNG deliveries to the EU have risen by 12% year-on-year and Slovakia began importing Russian gas via the TurkStream pipeline since February. Meanwhile, the ongoing EU debates over a potential embargo on Russian gas are complicated by high market prices and the state of European gas storage reserves.

Vláda premiéra Petra Fialy čelila za masivní dovoz ruského plynu kritice. Nemohla ho však nijak ovlivnit. Plyn totiž nakupují jednotliví obchodníci, kteří ruskou komoditu preferovali kvůli poměrně vysokým poplatkům za tranzit přes německé území. „Němci Čechům účtují zvláštní poplatek za přepravu plynu přes své území, 2,5 až 3,5 eura za megawatthodinu, takže plyn z východního směru je o to cenově atraktivnější,“ vysvětloval loni v listopadu situaci ekonom Lukáš Kovanda.

Zmíněný poplatek přidával k běžné tržní ceně plynu 8 %, Německo jej původně navíc chtělo pro rok 2025 ještě zvýšit. Po kritice však náš severní soused otočil a poplatky od 1. ledna zrušil.

CENOVÁ VÝHODA RUSKÉHO PLYNU TRVÁ

Ruský plyn je však i nadále levnější. Podle analytika Borise Tomčiaka z firmy Finlord je cena plynu ruského původu o 50 % nižší než zkapalněného zemního plynu (LNG) dováženého přes moře a o 25 % nižší oproti norskému potrubnímu plynu.

„Plyn se však následně mixuje z několika zdrojů a výsledná cena se stanovuje jednotně, což znamená, že cena LNG, ruského plynu i plynu z Norska je na velkoobchodním trhu stejná,“ vysvětlil nám Tomčiak. Na levnějších nákupech tak vydělávají jen obchodníci, kteří mají vyšší marže.

To potvrzuje i ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček. „Plyn ze západu není dražší než ten ruský. Ta konečná cena plynu, za kterou ji prodávají obchodníci, tak je vlastně v konečném důsledku stejná. Je potřeba otevřeně říct, že ruský plyn se do Česka v nějakém procentu dodneška dostat může. Kdybychom ale jako Česká republika měli přímou vazbu na Rusko, tak za prvé, že by to mělo ty bezpečnostní dopady, a za druhé, ten plyn by nebyl levnější,“ řekl v rozhovoru pro Blesk.

Dovoz ruského plynu do Evropské unie zatím není na rozdíl od dovozu ropy zakázán, ačkoliv se o podobném omezení vážně uvažuje – v platnosti by mohlo být od roku 2027. Úplný zákaz (vztahující se na potrubní i zkapalněný plyn) prosazuje deset členských států: původně finskou iniciativu již podpořilo i Švédsko, Dánsko, Polsko, pobaltské republiky a nově i Česko.

Zda Evropská komise takové opatření zahrne do nového balíku sankcí ale zůstává nejisté a hledání jednomyslné shody mezi 27 státy bude i v tomto případě těžké. Situace se navíc stala přerušením spojení přes Ukrajinu a Baltské moře panevropským problémem bez snadného řešení.

ČESKÉ HLEDÁNÍ ALTERNATIV

Loni přes Ukrajinu přiteklo do střední Evropy 13,7 miliardy metrů krychlových plynu. Tento objem bude nutné od ledna 2025 nahradit zvýšeným importem LNG nebo dovozem potrubního plynu z jiných lokalit (například z Ázerbájdžánu).

Česká republika nyní získává plyn především prostřednictvím dodávek z Nizozemska a Belgie, kde stojí hlavní LNG terminály. Konkrétně Česko odebírá od roku 2022 LNG z nizozemského Eemshavenu, odkud má možnost dovážet až 3 miliardy m³ plynu ročně (asi třetinu současné tuzemské spotřeby).

Jenže dovoz přes dvojí hranice se ukázal jako nepříliš komfortní. ČEZ se proto do budoucna rozhodl pro jiné řešení a získal na patnáct až pětadvacet let roční kapacitu 2 miliard m³ plynu v pevninském terminálu ve Stade u Hamburku.

Tento terminál bude zprovozněn v září 2027, kdy končí aktuální smlouva na pronájem kapacity v nizozemském terminálu. V delším horizontu má terminál ve Stade posloužit pro dovoz stlačeného zeleného vodíku místo „fosilního“ zemního plynu. Česko ale dováží plyn z Německa již dnes – primárně norský, proudící podmořskými plynovody.

Spotřeba zemního plynu zároveň v posledních letech setrvale klesá. Ještě v roce 2021 spotřebovali Češi 9,4 miliardy m³, o rok později už jen 7,5 miliardy a v letech 2023 i 2024 dokonce jen necelých 6,8 miliardy. Mezi lety 2022 a 2023 se tak podařilo uspořit cca 800 milionů kubíků, tedy přes 10 %, v loňském roce zůstala spotřeba téměř beze změny. Role zemního plynu při transformaci české energetiky bude ale významná i v dalších letech: v teplárenství pomůže s nahrazováním uhlí a v případě elektřiny významně přispěje k udržování stability sítě pomocí paroplynových elektráren.

RUSKÝ LNG V EVROPĚ POSILUJE

Zatímco celková česká spotřeba klesá či stagnuje, do Evropy se ruský plyn dostává ve zvýšené míře – tedy ten zkapalněný. Z necelých 14 miliard m³ v pandemickém roce 2020 stouply dodávky ruského LNG na více než 21 miliard m³ v roce 2024, tedy zhruba sedm procent celkové unijní spotřeby.

Meziročně dokonce import ruského LNG vzrostl o 12 %. Kromě Norska se tak stalo na úkor všech ostatních regionů, ze kterých se plyn do EU dováží. Obzvlášť se propadl dovoz ze Spojených států, Kataru, ale také Nigérie.

I přes posílení své pozice na evropském trhu s LNG nicméně Rusko od roku 2022, kdy zajišťovalo asi 40 % dodávek, přišlo o odběr ve výši přes 100 miliard m³ ročně. Ačkoli tedy procentuální nárůst ruského LNG v evropském dovozu může vypadat zajímavě, původní objemy potrubního plynu se k nám ve formě LNG skutečně nedostávají.

A jinak tomu nebude ani do budoucna, neboť Rusko se potýká s nedostatkem exportní LNG kapacity. Má sice naplánováno a rozestavěno hned několik terminálů, většina je však zpožděna a jejich budoucnost je navíc dost nejistá, mimo jiné v důsledku západních sankcí.

SLOVENSKO ODEBÍRÁ PŘES TURKSTREAM

Rusku po zastavení tranzitu plynu přes Ukrajinu a odstavení Nord Streamu 1 i 2 z provozu zůstává už jen jedno potrubní propojení s Evropou (viz Obrázek č. 1). Tím je jižní plynovod TurkStream, vedoucí z Ruska přes Černé moře do evropské části Turecka, kde na něj navazuje spojení přes Bulharsko a Rumunsko do Maďarska a nově – od února – i na Slovensko.

Obrázek č. 1: Mapa plynovodů z Asie do Evropy

Zdroj: GIS Reports

Dodávky touto cestou se mají dle šéfa slovenských plynáren SPP Vojtěcha Ferencze od dubna zdvojnásobit. Smlouva se společností Gazprom Export je podle Ferencze platná až do roku 2034. Slovenský server Denník N navíc informoval, že SPP na Ukrajině zakládá dceřinou společnost, která usiluje o získání licence na přepravu plynu z Ruska.

Odběr jiného než ruského plynu by podle Ferencze Slovensko stál kvůli vyšším poplatkům za přepravu o 90 milionů eur (2,26 miliardy korun) více. „Rozhovory jsou pragmatické a je tam rozumná cena. Nám je jedno, jak Gazprom doručí plyn na území Slovenska,“ konstatoval na téma slovensko-ruské spolupráce Ferencz.

Šéf SPP zdůraznil, že válka na Ukrajině jednou skončí, a vyjádřil přesvědčení, že tranzit ruského plynu přes Ukrajinu bude obnoven. V prosinci jednal Fico o dodávkách plynu také v Moskvě s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a slovenská ministryně hospodářství Denisa Saková navštívila sídlo Gazpromu v Petrohradě.

DRAHÝ PLYN, POLOPRÁZDNÉ ZÁSOBNÍKY

Cena plynu v klíčovém nizozemském virtuálním obchodním uzlu TTF se zkraje roku 2025 vyšplhala na 58 EUR/MWh, nejvýše od dubna 2023. K růstu cen plynu přispěly na začátku roku ukončení ukrajinského tranzitu a debaty o možném embargu na dovoz ruského LNG, nepomohlo ale ani poměrně chladné počasí a výsledná relativně nízká naplněnost unijních zásobníků (pod 50 %).

Loni touto dobou přitom byly evropské zásobníky zhruba ze 70 % plné, dlouholeté průměry jsou rovněž vyšší než současný stav. Na evropské úrovni se proto spustila diskuze o tom, zda je rozumné zachovat požadavek na jejich 90% naplnění před zimním obdobím. Kritici této podmínky tvrdí, že podporuje spekulace a zvyšuje ceny suroviny i přes léto.

Celoevropský průměr však zastírá velké rozdíly v naplněnosti zásobníků jednotlivých členských zemí (viz Obrázek č. 2). Například Portugalsko a Švédsko své zásobníky udržují téměř plné. Naopak státy jako Nizozemsko, Francie nebo Chorvatsko budou mít přes léto s nákupem plynu na příští zimu plné ruce práce.

Obrázek č. 2: Stav naplněnosti evropských zásobníků v zemích s kapacitou alespoň 30 TWh ke 26. únoru v letech 2020–2025

Zdroj: Gas Infrastructure Europe – Aggregated Gas Storage Inventory

Unijní státy s největšími zásobníky – Německo a Itálie – ke konci února vykazovaly 36 % a 51 % úroveň naplněnosti. Česká republika se pohybovala na úrovni unijního průměru.